Proč ve školkách chybí učitelky
Více než polovina učitelů je starší 40 let. Zhruba třetina jich odejde v příštích deseti letech do důchodu. A momentálně za ně není náhrada. Česku tedy hrozí akutní nedostatek předškolních pedagogů, především v sociálně znevýhodněných oblastech. Důsledkem bude další prohloubení rozdílů ve vzdělávání mezi regiony.
Pracovat jako učitelka ve školce, to chce kus srdce a odhodlání. Původní zápal ale může snadno uhasit psychická zátěž, váznoucí komunikace s rodiči i chybějící respekt veřejnosti. Znechucení a ztráta motivace pak vedou k tomu, že ve školkách chybí učitelky.
Učitelské povolání je krásné. Práce s dětmi je pestrá, kreativní, na hony vzdálená nudě a jednotvárnosti. Připravit zábavný a zajímavý program však stojí hodně času a úsilí a někdy je člověk vycucaný jako bonbon. Je náročné být celý den pozitivním příkladem, dbát na empatickou komunikaci a vytvářet podnětné prostředí. A taky je to obrovská zodpovědnost, když uvážíme, že předškolní období je ve vývoji dítěte a utváření jeho osobnosti klíčové. Učitel je tím, kdo může spoustu věcí ovlivnit a určit směr do budoucna.
Je proto v zájmu celé společnosti, aby předškolní pedagogové měli odpovídající kvality, byli motivováni k dobré práci, cítili podporu státu i veřejnosti a byl jich dostatek.
Proč ve školkách chybí mladí učitelé a učitelky?
Když někdo vypadne z rozpisu směn kvůli odchodu do důchodu nebo na mateřskou, ředitelé, jejich zástupci a celý zbytek sboru se ocitají v prekérní situaci, když na uvolněné místo není koho dosadit.
- Kde brát, když učitelé nejsou?
- A proč vlastně chybí?
Nemůžou za to jen nízké mzdy. S těmi jsou nespokojeni spíše ti, kteří dosáhli vysokoškolského vzdělání a žijí ve velkých městech, kde čelí vyšším životním nákladům. Spousta učitelů si ale na finance nestěžuje.
Nespokojeni jsou hlavně s pracovními podmínkami. Někteří absolventi nastoupí na své první místo a pak školství rychle opustí. Je to totiž náročnější, než očekávali. Další se zatím drží, ale v duchu si říkají, jak to proboha mají zvládnout až do důchodu. Práce s dětmi (a jejich rodiči) je prostě velký nápor na psychiku.
Ve státních školkách bývá v jedné třídě dvacet až třicet dětí. Při takto vysokém počtu je učitel většinu času jen milým policajtem, který se snaží udržovat jakýs takýs pořádek a bezpečnost. Křehký systém mu může zcela rozhodit jediné náročné dítě, které nedodržuje stanovená pravidla, bojkotuje vše kromě vlastní zábavy a strhává ostatní ke stejnému chování.
Jak předcházet problémovému chování dětí
ve školce se dočtete v tomto článku >
Palčivým problémem je také přehlíživý postoj některých rodičů.
Nepozdraví, nepoděkují. Školku vnímají jako službu, o děti neprojevují zájem nebo naopak mají čím dál větší nároky, chyby hledají hlavně v učiteli, nikoli ve svém přístupu k dětem.
„Častokrát mají rodiče tendenci říkat nám, jak máme děti ve školce vzdělávat, jak k nim přistupovat,“
svěřila se v rozhovoru o komunikaci s rodiči Mgr. Regína Ouhledová, ředitelka soukromé mateřské školy Monty School of Prague.
O tom, že si rodiče někdy pletou učitelku s paní na hlídání,
si můžete přečíst v tomto článku >
Vedení školy se snaží vyhovět hlavně rodičům,
zřizovatel a ministerstvo požadují čím dál větší administrativu.
Ano, všude se najde někdo, kdo vám dokáže vaši práci znechutit. Průšvih ale je, když stojíte sami proti přesile.
Jak vás Twigsee může zbavit zbytečného papírování
se dozvíte v tomto článku >
Když se to sečte, není divu, že ideály vezmou za své a veškerá snaha se zdá zbytečná. Může to zajít až tak daleko, že se dostaví pocit vyhoření. Spousta učitelů proto školství raději opustí a hledá si klidné místo někde v kanceláři.
Vydrží ti, pro které je práce učitele posláním.
Pro ty máme tenhle vzkaz:
Vězte, že vaše práce má smysl. Jste důležitou součástí dětského světa.
Pokud svou práci děláte s láskou, děti vám to mnohonásobně vrátí.
24. 3. 2023 | Martina Zatloukalová