Jak začít s formativním
hodnocením v MŠ

Není příjemné vyslechnout si, že něco nedokážete tak dobře jako ostatní. Daleko lepší je dostat radu, jak se zlepšit. Pojďte se proto naučit, jak dávat dětem pozitivní zpětnou vazbu.
 

„Moc hezké, Kačenko, ty jsi ale šikulka.“
„Všichni ráno hezky pozdraví, jenom ty ne, to je ostuda!“

 
Podobné věty padají doma nebo ve školce celkem často. Dětem ale nijak nepomáhají. Nevypovídají o tom, v čem je dítě dobré a jak se může dále rozvíjet. Srovnávají s ostatními a zdůrazňují nedostatky, aniž by poradily, jak chybu opravit.

Jde to i jinak

Formativní hodnocení dětem ukazuje cestu a hodnotí jejich individuální pokrok. Výsledek? Děti se nebojí svěřit se svým problémem. Pouští se i do náročnějších úkolů, protože vědí, že nedostanou vynadáno, když se jim to hned nepovede.

Zpětná vazba

„Super, Toníku, že jsi uklidil knížky. Ještě by to chtělo trochu je na té poličce srovnat.“
„Míšo, vidím, že máš zavázané tkaničky. Vzpomínám, že ještě na podzim ti to takhle pěkně nešlo.“
„Tyhle tvary jsi vystřihla přesně podle čáry. Jen kolečko máš trochu hranaté. Při stříhání je dobré takhle natočit nůžky, pak to půjde líp. Zkusíš to?“

Základem formativního hodnocení je pozitivní zpětná vazba. Dává dítěti konkrétní informaci o tom, co už umí a kde je prostor ke zlepšení. Ukazuje mu cestu k cíli a zároveň respektuje jeho individuální potřeby. Oceňuje jeho snahu a pokrok a srovnává dítě pouze se sebou samotným.

Aktivizace dětí

Motivujte děti, aby se učily od sebe navzájem a dávaly si zpětnou vazbu.
 
Pomohou vám s tím tyto jednoduché techniky:

• Na detektivy:
  Tato technika je jiným způsobem předání zpětné vazby. Začněte startovací větou, např. „Dnes mě při (činnost) něco zaujalo. Přijdete na to, co to bylo?“ Potom nechejte děti přemýšlet, dokud nedojdou k tomu, co máte na mysli.

 

• Hromadné hlasování:
  Děti odpovídají na uzavřené otázky zvednutím zelené (ano) nebo červené kartičky (ne). Princip nejprve nacvičte na jednoduchých otázkách (Dělá pes haf? Nosí Karkulka modrý čepeček?). Důležité je, aby děti na vaši otázku odpovídaly všechny najednou a nemohly od sebe „opisovat“ („Promyslete si to a tři, dva, jedna, teď – hlasujeme.“). Jedno z dětí, které zvedly správnou kartičku, poté vyzvěte, aby zdůvodnilo svou volbu a tím ostatním napovědělo. Techniku využijete třeba při poslechu textu s porozuměním apod.

 

• Najdi, co je dobře:
  Děti si navzájem kontrolují svou práci, např. vyplnění pracovního listu nebo stavbu z kostek podle návodu. Správně vypracovaný úkol označí zeleným knoflíkem. Pokud je v úkolu potřeba opravit chybu, použijí žlutý knoflík a poradí, co je třeba upravit.

Sebehodnocení dětí

Už jen tím, že dětem průběžně poskytujete pozitivní, popisnou zpětnou vazbu, učíte je procesu sebehodnocení. Díky tomu poznávají své silné stránky a mohou pracovat se slabými stránkami.
 
Sebehodnocení začněte s dvoustupňovou škálou. Připravte si zelené a červené kartičky nebo obrázky palec nahoru a dolů, sluníčko a mráček či usměvavý a zamračený obličej. Děti je využijí k hodnocení aktivity (líbilo/nelíbilo, podařilo/nepodařilo, spokojen/nespokojen).
 
Později můžete přejít k třístupňové škále. Využijte stejné hodnotící pomůcky jako výše, rozšířené o třetí možnost. S předškoláky můžete zkusit dokonce vrstevnické hodnocení, kdy děti hodnotí práci svého kamaráda. V tom případě je důležité, aby třída byla bezpečným prostorem, kde není místo pro posměch.
 

Reflexe je jednou z metod, které najdete i v článku
Jak ve školce pracovat s metodami rozvoje kritického myšlení.

Pravidla pro bezpečné prostředí

V mateřské škole by měla panovat atmosféra důvěry a bezpečí. Aby se zde každý cítil příjemně, potřebujete si stanovit pravidla a vymezit hranice. To dětem pomůže zorientovat se v situacích, porozumět vztahům a postupně se socializovat.
 
Nekupujte ale hotové plakáty, byť jsou tak krásně zpracované. Raději pozvěte děti do kruhu a pravidla vaší třídy tvořte společně. Když děti mohou o pravidlech diskutovat, podílet se na jejich formulaci a ještě je pak výtvarně ztvárnit, mnohem lépe je přijmou za své.
 
Pravidla můžete vyvodit pomocí příběhu, loutkového divadla nebo improvizované scénky. Společně si pak povídejte o tom, co by se dalo udělat, aby se podobná věc nepřihodila nikomu z vás.
 
 
Pravidla by měla být především:

• stručně a pozitivně formulovaná,
• kontrolovatelná a splnitelná pro všechny,
• znázorněná piktogramem,
• umístěná ve výši očí dětí tam, kde je nutné na dohodu myslet,
• platná pro děti i dospělé.

Přečtěte si článek Jak ve školce nastavit pozitivní kulturu a objevte další tipy,
jak ze školky udělat vstřícné a bezpečné prostředí.

 
Zapojit do výuky formativní hodnocení je dlouhodobý proces, na který si musí zvyknout pedagog i děti. Jak jste na tom vy? Máte plnou třídu šikulek? Nebo dětem umíte dávat pozitivní, popisnou zpětnou vazbu? Podělte se s námi o své zkušenosti na sociálních sítích.
 
 

3. 9. 2024 | Martina Zatloukalová