Rozhovor: Vědomě si plánuji
čas na odpočinek

 
Dokážete se od práce mentálně odpojit, nebo jste myšlenkami pořád ve školce?

Přestěhovali jsme se za Prahu, takže cestou domů se od práce odpojuji a nechávám ji za sebou. Dokud jsme ale bydleli kousek od školky, bylo to pro mě náročné. Nedokázala jsem vypnout, přišla jsem domů a pořád jsem pracovala. Trvalo mnoho let, než jsem se naučila vše si zorganizovat. Proto jsem ráda, že své zkušenosti teď můžu zúročit a předat dál, aby se ostatní vyhnuli tomu, čím jsem si musela projít.

 
Z Vaší odpovědi usuzuji, že Vás postihl syndrom vyhoření, je to tak?

Ano, mám za sebou syndrom vyhoření, dokonce dvakrát. Nebylo mi dobře a cítila jsem, že mě moje práce už netěší. Pomohlo mi, že jsem např. začala spolupracovat s Metou. Přednášela jsem, lektorovala různé kurzy a díky tomu jsem se setkala s mnoha lidmi. Uvědomila jsem si, že některé věci moc prožívám a že to, co dělám, dělám dobře. Pochopila jsem, že se musím postarat v prvé řadě sama o sebe – byť jsem velmi empatický člověk.

Pak jsem to po půl roce zase přehnala a byla jsem v tom zpátky. Řekla jsem si, že takhle to dál nejde. Tehdy jsem si opravdu začala plánovat svůj čas. Taky mi pomohlo odpoutat se od prostředí školky a pracovat dva dny v týdnu z domova. Ve školce jsem na každém kroku viděla nedostatky – rozbitou hračku, odloupnutou omítku a podobné maličkosti, co mě rozčilovaly. To mě strašně rozptylovalo. Tak jsem si určila dny, kdy budu dělat administrativu v klidu z domu. Rodičům jsem oznámila, že v případě potřeby jsem jim k dispozici po telefonu. Respektovali to.

 
Jak se vám nyní daří balancovat práci a odpočinek?

Vypnout mozek je pro mě stále velmi těžké. Proto si vědomě plánuji čas na odpočinek. Záměrně jsem si pořídila dva pejsky, se kterými chodím na procházky do lesa. Když někdy potřebuji úplně vypnout, hraji jednoduché hry na telefonu. Můj muž se na mě kvůli tomu zlobí, ale pro mne je to čas, kdy opravdu vypnu mozek. A moc mi to pomáhá. Jsem přesvědčená, že je důležité zařadit do života i chvilky nicnedělání.

Ne každý má možnost chodit na terapie, protože je to finančně poměrně náročné. Proto je fajn, když se podobné setkání podaří zorganizovat přímo na pracovišti. Možností je řada, za mě je skvělý projekt Kouči do škol. Dnes už sama využívám metody koučování, takže věřím, že práce u nás ve školce je příjemná.

 
Doporučila byste kouče a terapeuty do každé školky?

Je to samozřejmě na zvážení každého ředitele podle možností školky. Záleží ale na tom, jestli chci učitele podpořit. Jestli chci, aby chodili do práce s úsměvem a odpočinutí, aby nesklouzli do syndromu vyhoření. Naším cílem jsou spokojené děti. A když ve školce pracuje někdo, kdo se necítí dobře, odráží se to na atmosféře i úrovni vzdělávání. Jedině vyrovnaný a dobře naladěný pedagog je schopen předat dětem to nejlepší.

---

Děkuji za rozhovor.
Mgr. Regína Ouhledová
Ředitelka Monty School of Prague

 
 

3. 4. 2024 | Martina Zatloukalová